Strana 1).
... Jak to všechno začalo, než jsem si " nasadil křídla".
Další kapitolou v životě většiny leteckých modelářů je opravdové létání. Nejinak tomu bylo i u mě.V této části mého webu, bych vám chtěl nastínit některé mé zážitky, stavitelské pokusy, ale i něco z vlastního létání. Snažím se tento web psát mírně literární a humornou formou a proto se budu snažit pokračovat takto i zde.
... Mig-21 duní na rozjezdové dráze. Obrovský tah motoru mě tlačí do sedačky. Mírně přitahuji řídící páku a zvedám letoun od země vstříc modrému nebi. Po dosažení určené výšky tlačím knipl do strany. Mig se přetáčí přes křídlo a provádí táhlý výkrut. Kontroluji, jestli se křidélka a směrovka správně hýbou. Mašina přede a nikde sebemenší chybička. Dotáčím do osy dráhy, stahuji plyn, vysouvám klapky a podvozek. Pípne marker nad dálnou, pak se pode mnou mihne bližná. Už, už se kola dotýkají dráhy, když se ve sluchátkách ozve : " tak mladej, sedni a jdeme domů ". Táta mě vyndavá z kabiny Migu-21, který stojí v hangáru, vypíná pozemní zdroj a jedeme domů od táty z práce, kde jsem byl na návštěvě. Mezitím co hangárem voněla káva, já prováděl prvky vysoké pilotáže sedlajíce stříbrný Mig ... samozřejmě jen ve svých představách. To my bylo asi šest let ...
léta páně 1990...
Všechny lidské činnosti začínají několika různými způsoby. Je to buď chaotický vývoj systémem pokus - omyl, mírně promyšlený a korigovaný vzestup, nebo precizně naplánovaná vývojová činnost. Hned ze začátku musím přiznat, že v mých leteckých začátcích jsou sloučeny všechny tyto činnosti do jedné. Bohužel, tak to bylo , ale doufám že již není ha, ha.
Zakleté slůvko " Know how " , v českém překladu obyčejně znějící " vědět jak " , se v dobách za komančů a po této době získávalo a získává různě. V mých počátcích leteckých aktivit, jsem to dělal prostě očumováním zkušených, nebo zkušenějších. V úvodu této letecké kapitoly nemohu nevzpomenout blahých počátků " porevolučního " ultralehkého létání. Dnes již vím, že to nebylo vždy " košer " , porušovalo se toho hodně, ale bylo to svým způsobem nádherné. Shrul bych to několika slovy, které si myslím, že tuto činnost vystihují nejlépe : " VOLNOST , SVOBODA , PŘÁTELSTVÍ , SPOLEČNÝ CÍL " !!!
Nejblíže mému bydlišti a v dosahu jízdního kola ( v té době jeden ze základních dopravních prostředků ) byl plácek, bývalý práškařský pruh trávy, který hodně povětrných borců používalo jako svoje letiště. Jezdil jsem tam buď sám , nebo také s bratránkem Milanem, koukat jak to dělají " profíci ". V hlavě bylo již jasno ... létání bylo mým celoživotním koněm. V této době to bylo stále o sbírání informací a šetření peněz.
Na obrázku vlevo je dobře vidět, že jako divák jsem tam nikdy nebyl sám. Létání, byla po komunistické době temna věc nevídaná. Proto byla také tak atraktivní jak pro piloty, tak pro diváky. Přijet v sobotu ráno na letiště, vybalit z přívěsného vozíku, nebo ze střechy auta SVOJE letadlo, sestavit ho a vyletět volně k výšinám. Prostě balada nejen na papíře, ale i v reálu ! Že jsem se v tu dobu seznámil s mnoha šikovnými mechaniky a piloty ani nemluvě. V tu dobu se navíc tyto činnosti nevylučovali a naopak, každý pilot byl i super mechanik ( o těch, u kterých tomu tak nebylo, se zmiňovat nebudu ).
Na obrázku vlevo je česká podoba ultralehkého amerického stroje " Quick Silver " . Vpravo pak super brus, který vlastnil a sedlal pan Tomášek. Na trupu měl napsáno jméno Kami, ale všeobecně byl přezdíván kamikaze. Nevím dnes, jak a kdo tuto přezdívku vymyslel, ale tak to prostě bylo. ( Ano, je to ten p.Per Tomášek, který měl ve svém STARu zastavěný motor Tatra - myslím ). Jeho stroj vždy vozil za autem, v rozebraném stavu, protože to měl z Březiněvsi velice blízko. Jeho letadlo už bylo letadlo s velkým L. Pěkná koncepce, tlačný motor Trabant v poloze hlavou dolů. Prostě parádní kousek. Snad se nebude zlobit, že o něm píšu, ale je to má legenda začátků ultralehkého létání v čechách. Společně s již bohužel zesnulým Jindrou Karlovským. Budiž mu naše letecké nebe lehké. Na Jindru mám nádherné vzpomínky a moc, moc jsem se od něho naučil. Byl to PAN pilot.
Ale ukončeme pozorování činnosti druhých a vraťme se zase zpět k mojí tvorbě. Načerpané zkušenosti jsem si " hodil na papír " a začal budovat. Mezitím jsem si z ušetřených peněz zakoupil padákový kluzák, který jsme s bratrem zkoušeli rozpohybovat. Jelikož u Prahy není nikde vhodný kopec, začali jsme dělat první poskoky na poli. Zapřáhli jsme padák na lano a tahali se jako s drakem.Byly to tenkrát dobré časy ...
Někdy, když to pěkně podfouklo, jsme se s padákem skutečně vznášeli. Tak, jako tomu je na další fotce, kde brácha již " letí " . Nevím, jestli to mohu nyní nazvat honosným slovem létání ... ale pro nás to v tu dobu létání bylo.
Vzpomínám na to, jak se mnou mamka jezdila na severo-východ Prahy a tam mě podporovala v mých pokusech létat. Byla tam taková vyvýšeninka, cvičná loučka a mírný svah. Tam jsem již bez pomoci skutečně po rozběhu poletoval, tedy spíš klouzal dolů.
Protože ale toto látkové náčiní bylo padákový kluzák a já neměl z čeho klouzat, rozhodnul jsem se pro pohon. Začal jsem tedy tvořit padákovou " tříkolku" . Sehnal jsem materiál v huťáku, motor jsem si upravil z Trabuka ( Trabant made in DDR ). Po delší době šetření jsem si koupil magneto, aby mohl motor běhat bez baterie. Kde kdo ho sháněl po zemědělských družstvech, protože se tento typ magneta používal v ruských buldozerech ( jmenovalo se tuším Katek ).
Vložím sem několik oskenovných fotografií, z toho jak jsem stavěl můj stroj. Díky tátovi, který mě v tu dobu vyfotil ...
První fotografie zleva ukazuje výstižně, v jakých podmínkách jsem tenkrát tříkolku stavěl. Měl jsem v prádelně ruční vrtačku, pilku a pár pilníků. A hlavně ... megaelán a chuť jít do toho !!! Na fotce vpravo je pak hotová, složená tříkolka při " motorové zkoušce ". Motor fungoval bez nejmenší chybky, nádrž netekla.
Z výrazu tváře na fotce je možné vyčíst všechno. Radost , nadšení a energii.
Tříkolka fungovala perfektně.
Tlumič byl vyroben z hasicího přístroje, sedačku mi mamka ušila ze zelené celtoviny. Kola jsem tenkrát sehnal z vozíku. Byla z plastu a jak se později ukázalo, nebyla to nejlepší volba. Vzhledem k měkkosti plastu a jeho malé pevnosti se v budoucnu rozlomila.
V přestávkách mé stavitelské a konstruktérské činnosti, jsme občas " zaskočili skočit " na Rannou.
- Raná ( okres Louny ) :
Jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších vrchů Českého středohoří, jeho návštěva je nezapomenutelným zážitkem. I když se svou nadmořskou výškou 457,2m nepatří zdaleka mezi velikány, vyčnívá z rovinatého Poohří jako velmi výrazný vrchol. Spolu se sousedním vrchem Oblíkem představuje hlavní krajinnou dominantu města Loun, od kterého se nachází 6 km severozápadním směrem.
Holé a příkré svahy Rané lákají nejen přírodovědce a turisty za dalekým rozhledem, ale zejména příznivce všech druhů bezmotorového létání, pro které je přímo kultovním místem.
Raná je na rozdíl od většiny sousedních kuželovitých vrchů (Oblík, Srdov, Brník, Milá, Křížové vršky) úzkým, téměř 1 km dlouhým hřbetem podélného tvaru se třemi vrcholy. Přesto se při pohledu od jihozápadu nebo severovýchodu projevuje silueta Rané díky příkrým symetrickým svahům jako typický kužel. ( toliko ceskestredohori.cz ).
Stačilo se v tu dobu podívat z okna, když bylo hezky a trochu foukalo ze správného směru, zavolal jsem kámošům a už se jelo. Na Rané jsme rozbalili padáky, učili se je zvedat ze země a řídit je. Vždy jsme pak popošli kousek do sedla a pokoušeli se klouznout z kopce. Ze začátku to moc nešlo, ale postupě jsme se zdokonalovali a když nás to trochu podfouklo, kluz se dal nazývat skoro letem. Raná asi není v republice jediným terénem pro paragliding, ale já k ní mám osobní vztah. Jak při prvních pokusech s padáky, tak z létání s modely. Jo, jo ... krásné to začátky.
Když byla tříkolka zaběhnutá, nefoukalo to , šel jsem naopak na pole, zkoušet " co to umí ".
Nedalo se tomu zase říkat létání. Zprvu jsem zkoušel pojíždět, zvedat a ovládat padák ze země.
Na obrázku vlevo je moje mamka, která mě v mých pokusech mnohdy doprovázela a fandila mi. Taťka, který měl více zkušeností než mi s mámou dohromady, se o mě moc bál a nikdy se podívat nebyl. Když si to tak probírám zpětně, ani se mu trošku nedivím. Ale kdo nás mohl v té době zastavit ? Vývoj ani doba nepočkala a kdo " chvíli stál, stojí opodál ".
To platí dnes, stejně jako před tím.
... Ready to take off ...
V sedačce jsem vystřídal mamku, nahodil motor a sešlápl plynový pedál. Zpětným pohledem kontroluji naplnění padáku a jeho polohu.
