Strana 6).
2012 .. Aneb, po modelářské odmlce zpět s kniply pod prsty.
Přeskočím etapu modelářské nečinnosti a vrhnu se rovnou do roku 2012, kdy jsem začal opět trochu létat s modely. Nejdříve s hornoplošníkem z polystyrenu vlastní konstrukce, který je poháněn dvoučlánkem Li-Pol a stejnosměrným motorem s převodovkou. V zápětí jsem si však z HobbyKingu ( Výroba HongKong/Čína , sklad Německo ) za velmi rozumný peníz koupil akrobata. Má rozpětí 1400mm, poháněn je čtyřčlánkem Li-Pol / 2.450mAh a celkem letadlově vypadá. Na snímcích níže je MX-2 před záletem.
Zálet jsem udělal za krásného počasí, na modelářském letišti u Dehtár. První let byl trochu "rozpačitý", opatrný a věnoval jsem se hlavně vytrimování a pozorování letových vlastností. Trošku problém jsem měl s rozpočtem na přistání, ale nakonec jsem " to dal ".
... No, nepředbíhejme s chválou ! Proč ?
Protože pak přišel druhý a třetí let. To jsem se již trošku otrkal a začal jsem testovat první akrobatické obraty. Přemet, souvrat, výkrut...vše v pohodě. Pak jsem nastoupal, půlvýkrutem jsem přešel do letu na zádech, ubral plyn a udělal zvrat. MX-2 se v poloze hlavou dolů vzepřela a jakoby spadla do vývrtky. Povolil jsem knipl, let se ustálil a tak jsem začal střemhlavý let vybírat. No a vše se opakovalo. Zase se letoun zvrtnul a ustálil se v poloze kolmo k zemi.... a ? A plesk ! Protože jsem byl už nízko, nestačil jsem to vybrat.
Dopadlo to takto.
Vrtule na kusy, stejně tak i kryt motoru, vylomený motor, vylomené panty kormidel atd. Tedy ... panty a motor nebyli až tak vylomené, jako spíš špatně přilepené už od výrobce. Motorové lože bylo tak nějak skřípnuté do výřezu v polystyrenu a na několika místech " přismrknuté " trochou lepidla. No prostě čongové. Co člověk může čekat za ty peníze.
Neodradilo mě to a model jsem začal opravovat. Model jako takový se mi prostě líbí. I ta Kawasaki zelená je tak nějak sexy :-)
Koupil jsem novou vrtuli 12 x 8 , upravil chladič regulátoru 70A, který byl původně zcela nedostatečně proříznut, opravil panty a začal dělat nový kryt motoru.
Slepil jsem několik vrstev polystyrenu a pak celek začal brousit do požadovaného tvaru. Postup, již bez komentáře ukáži na fotkách níže.
Kryt jsem nakonec přetřel plnící barvou, abych zakryl póry pěny a nabarvil jsem na něj černo - bílou šachovnici. Předek teď vypadá trochu jinak než ten původní, ale mě se moc líbí. ( A to je hlavní ha, ha ).
Na unašeč jsem nasadil novou vrtuli, kužel a podložku. Utahuji matici vrtule a prásk. Hřídel motoru na půlku !!! Ty pablbové azijský udělají vrtulový hřídel s šestkou závitem a uvnitř ještě udělají vnitřní závit M3. Tím ztenčili stěnu hřídele, která nevydržela sílu potřebnou pro utažení vrtule. Celou hřídel, která je součástí elektromotoru jsem zarovnal a závit jsem prořízl kousek blíže k motoru. Nemohu sice motor osadit vrtulovým kuželem, ale nemusím aspoň kupovat nový motor.
Další zálety jsem udělal asi čtrnáct dní po opravě. Počkal jsem na hezké počasí a šel na to. Měl jsem trochu obavy z té nectnosti modelu k zvrhnutí se. Když jsem ale zalétl trimovací let, nastoupal jsem do velké výšky a udělal zvrat. Pěkně katolicky, žádné rvaní za páky. Model se choval klidně a tak jsem přidával na razanci. Nyní jsem s modelem velice spokojen. Létá tak, jak bych si představoval. Pro snížení rychlosti přistání jsem namixoval obě křidélka jako přistávací klapky. Letadlo tak přistává na příjemné rychlosti.
Jednu nectnost, kterou však model má stále, je " ulétávání " kabiny za letu. Je sice jištěná magnetem a gumičkou, ale to nestačí. Při jednom z letů jsem uvedl model do nožového letu a jak jsem šlápl směrovku, pink a kabina letěla volně vzduchem. Naštěstí padala přesně do " depa " a tak jí kluci chytili. ( Díky ).
Za pěkné dokumentační fotky mé MX-2ky bych chtěl poděkovat fotografovi Jardovi Hanušovi, který situaci pěkně a pohotově zachytil.
30.9.2012
Od rána jsem pracoval ve své dílně, ale po očku jsem pozoroval vývoj počasí. Od rána sluníčko, ani mráček a tak jsem po obědě vyrazil na plochu létat s modely. Vzal jsem s sebou dva. MX-2 akrobata a také můj záložní relaxační " home made " polystyreňák.
Na ploše už byla tři auta a tak se létalo a létalo. Jirka měl svého akrobata se spalovákem, Jarda pak své osvědčené modely Katanu a větroň s pomocným motorem v čumáku. Na obrázku dole si jde Jarda pro Katanu po přistání. Má menší kolečka a tak se mu při dojezdu převrhla na čumák.
Na další fotce je Jirka se svým F3-áčkem, připraven ke vzletu.
Občas se na nás přiletí podívat i vojáci se svým dvouturbínovým Airbusem. Mají v tom dvě turbíny Jetmax a asi " stočlánek " ha, ha. Je to focené teleobjektivem a tak se docela zdá, že je nízko. Fotka se mi myslím docela povedla.
Tady asi kluci něco důležitého konzultují. Ale mám takový dojem, že Jarda při tom řídí letadlo.
Obrázek s pracovním názvem " Fáze " ... střelil jsem sekvenci za sebou jdoucích snímků a ve Photoshopu jsem naklonoval do jedné fotky. Je to odhoz 3D modelu při vzletu, jak asi každý poznáte.
Perfektně jsme polétali, poklábosili a užili si jeden z posledních slunných dnů. Vítr nefoukal, nebo jen mírný. Nic jsem nerozbil a už přicházím MX-2 na chuť. Ve vzuchu celkem hezky vypadá, ale stejně mám trošku obavy, aby se při rychlém letu něco neutrhlo. Té pěně ještě na sto procent nevěřím. No, čas ukáže...
*************************
Syčí to, prská to, řve to a létají z toho jiskry ... co je to ? RAKETA
... aneb, díky mistře Ciolkovskij
( Konstantin Eduardovič Ciolkovskij 1857 - 1935 , průkopník ruské raketové techniky ).
Trošku poskočíme v čase na 30.12.2012
Jelikož jsem byl s rodinou na přelom roku na chatě, vyplnil jsem si s Daníkem čekání na Nový rok troškou modelařiny. Měl jsem k dispozici kuchyňský nůž, nůžky, hnědou klasickou "nasliňovací" lepenku, papír kancelářský a tvrdší kartony z dárků a obalů. Člověk by řekl na úvod nic moc, ale modelářovi to stačí. Na obrázku nahoře je inspirace, která nám stačila na dva dny výborné zábavy.
Napadlo mě totiž použít "raketové motory" z normálních komerčních světlic, takových těch s tou dřevěnou stabilizační tyčí a udělat z nich trošku něco jiného. Netrvalo dlouho a už jsem páral motory z rachejtlí. Na motory jsem nabalil papírovou trubku a vše pěkně pojistil lepenkou. Stabilizační křidélka jsem vystřihl ze zdvojeného papíru a okraje vyztužil opět lepenkou. První takto vzniklý stroj jsme nazvali jednoduše ... RAKETA-1 a jednalo se o nepilotovaný raketový prostředek.
Jako startovací vodicí tyče jsem použil stabilizační lišty, které jsem po 120° zabodl do sněhu a raketu vsunul mezi ně. Let proběhl více méně nestandardně. Raketa po odpalu udělala několik přemetů a přistála v korunách stromů. Nedalo se nic dělat, cesta byla vytýčena. Nešlo jít zpět !
Na obrázku přistávací zóna :
Druhý stroj vznikl podobným technologickým postupem, jen s tím rozdílem, že název stroje byl inovován ... RAKETA-2 ha, ha. Ale jisté vylepšení jsem tam přece jen udělal. Na stabilizační křidélka jsem přidělal tři klasické kulaté špejle, abych posunul těžiště trošku blíže k motoru a trošku více raketu stabilizoval. Projevilo se to hned po odpalu z rampy a raketa vyletěla po volné spirále na vrchol své dráhy. Jelikož to byl po vzoru sovětské raketové techniky pilotovaný let ( nehledě na nezdar prvního stroje ) možná že úspěch trošku ovlivnil pilot, na obrázku níže v okénku rakety před letem, ještě v hangáru výrobního závodu.
Na startovací rampě našeho improvizovaného odpalovacího střediska kosmických letů vypadala raketa monstrózně. Let byl také odměněn hlasitým potleskem všech diváků. Raketa nestojí nakřivo směrem doprava nějakou chybou. Je to úmyslná eliminace větru při vzletu !
Jelikož výzvu přímého letu do kosmu jsme u nás v projekční kanceláři zvládli, byl čas se kouknout západním směrem. Příkladem nám byli konstruktéři z Penemunde a tak vznikl tento třetí stroj. Podobnost s raketovou střelou V-1 není náhodná. Podoba ... ano, to ale bylo tak vše. Letové vlastnosti předčili mé očekávání a raketa po asi padesáti přemetech o průměru třicet centimetrů dopadla na střechu baráku. Tudy tedy cesta nevedla a soudruzi z NDR zřejmě někde udělali chybu. A já také ... s těžištěm :-))
Vrátil jsem se tedy u posledního, čtvrtého stroje zpět do ruské školy. MIG-4, tak pojmenoval náš Dan poslední z řady raketových strojů
Pravdou je, jak ostatně vidíte sami z fotek, že jsem si s tímto strojem dal trošku práci. Myšlenka, že náš výtvor musí motor TÁHNOUT a ne tlačit, byla správná !!
Letoun jsem totiž osadil křídlem až po dokončení celé konstrukce a to včetně motoru. Kde vycházelo těžiště jsem vyřízl otvor pro nosník křídla. Těžiště tak bylo asi v 30% hloubky křídla, což bylo ideální.
Rampu jsem upravil, do svahu jsem zabodnul jen dvě lišty a vznikl tak skokánek s úhlem vzletu asi 10°. Po zapálení doutnáku letoun opsal ideání půlpřemet, na jeho vrcholu se přetočil do normální polohy a let ukončil nárazem do vrcholku vzrostlého smrku. Na zem ale spadl bez poškození , jak je vidět níže...
Údiv a nadšení nebylo jen u mě, ale jak je visdět i na tváři našeho Daníka, líbilo se to všem.
Že výkon a teplota výstupních plynů i u tak malých motorků ze zábavní pyrotechniky není zanedbatelná, je vidět z opálení trupu letounu za tryskou. Naštěstí nedošlo při prohoření k oddělení trupu, ale moc nechybělo.
Tak naviděnou buď s rádiem řízenými modely a nebo s různými jinýmy pokusy se těší Petr a Dan...
