Strana 2).
" ZKUSTE TO BEZ DRÁTU MILÝ MARCONI "
Naše načerpané zkušenosti si zasluhovali posun vpřed.
Nastal čas poohlédnout se po další příčce modelářského odvětví a tou pro nás bylo řízení modelů na dálku, pomocí vysílače a přijímače.
První souprava na dálkové ovládání byl takzvaný " JEDNOKANÁL ". Model se ovládal pouze směrovkou. Navíc vybavovače, to znamená mechanizmus, který kormidlo ovládal byla takzvaná cickcačka. Na jednu stranu kormidlo přitahoval elektrický motůrek a na druhou vracela gumička nebo pružinka. Model pak buď letěl vlevo .. pokud bylo tlačítko na vysilači sepnuto, nebo letěl doparava .. pokud bylo tlačítko sepnuto. Ptáte se jak letěl rovně ?? Jednoduše. Muselo se v určitém intervalu spínat tlačítko. Bylo to tedy střídání doleva - doprava = letím rovně :-))
Asi nejvýstižněji to bude vidět na následující fotce. Je to fotka mojí první jednokanálové vysílačky. Stavěl mi jí můj táta, použiji ale moderní slovo "design" ( čili dyzajn - česky ) , který jsem pro tuto vysilačku dělal sám ... a je to vidět. Dřevěná krabička, anténa ze svařovacího drátu a šlo se na to. Uprostřed panelu jeden knoflík a indikátor vysílá/nevysílá.
VYSILAČ : amatérský jednokanálový
- Modulace : AM
- Napájení : 2 x plochá baterie 4,5V
- Výkon : kolem 0,5W
- Dosah : Dle nálady , asi 1km
- Ovladač : tlačítko vysílá / nevysílá
Můj bratranec Milan si koupil také jednokanálovou soupravu, ale již v plastovém pouzdře s jednou ovládací páčkou a také tlačítkem. Spínání povelu pro páčku pak dělal vestavěný multivibrátor a páčkou se měnila střída sepnutí. Byl to první náznak pseudo proporcionálního řízení.
Asi by bylo dobré jako první ukázat mapku našich letových prostor.
Nakreslil jí Milan a je na ní dobře vidět, jak jsme s našimi modely obklopovali rodnou Vinoř.
číslo 1). Takzvaný " PALPOST ". Plocha polní cesty, spojující cestu Vinoř - Ctěnice s hlavní silnicí Vinoř - Kbely.
číslo 2). Pole vedle polní cesty mezi Ctěnicemi a silnicí Přezletice - stodola u Čakovic.
číslo 3). Stejná polní cesta, jako u č.2 , ale na poli vlevo.
číslo 4). Pole v okolí silnice do Horních Počernic
číslo 5). Fotbalové hřiště " Dynamo Vinoř " , dnes Sokol-Vinoř.
číslo 6). Pole pod cestou Ctěnice - Přezletice.
číslo 7). Náš oblíbený " Krecht " ... asfaltová plocha za obcí Ctěnice , která se používala pro skladování zemědělských plodin. Přes rok však byla prázdná a pro nás ideální. Nikdo v okolí nebydlel a tak nikomu náš řev motorů nevadil.
číslo 8). Pole pod "ctěnickým hájem " ... vedle Tomíčků.
Můj první RC model byl KOS. Opět se mi nedochovala fotka, tak alespoň obrázek rukou.
KOS :
- Typ : celobalsový model, hornoplošník
- Rozpětí : 1060 mm
- Profil : konstrukční, s balsovými žebry
- Pohon : detonační modelářský motor
- Obsah : 1,5 ccm .. MVVS
Byl to první model s prostorovým trupem, hornoplošník. Zprvu nebyl rádiem řízený, ale volný. Byl to také první model, který mi ulétl. Pouštěl jsem ho u nové školy ve Vinoři. První let byl po odhozu mírně sestupný a po asi 100 metrech model přistál. Druhý let jsem již motor " vytočil " na vyšší otáčky a hodil ho. Kos nabral výšku a již si to upaloval pryč. Naskočil jsem na kolo a jal se model dohnat. Asi po hodině pátrání jsem ho našel na poli, poblíž Přezletic. Potom jsem ho předělal na vysílačku. Létal parádně. Na spodním snímku je ještě v první verzi s polystyrenovým křídlem "Modela".
Jak jsem se již možná v textu zmínil, pro pohon jsem používal motorek MVVS-1,5D. 
Byl to motor opět detonační. Na obrázku je asi dobře vidět propracovanější zpracování než měl MK-17, ale v té době jsme to tak nebrali. Motor měl dobrou kompresi ( těsnil mu dobře píst ve válci ) , takže jeho spouštění rukou bylo velice snadné. Je pravdou, že když jsme trošku polevili v pozornosti , uměl nás pěkně " nakopat ". Každý, kdo měl co do činění s motorkem startovaným prsty za vrtuli, bude tomuto výrazu jistě rozumnět ha, ha. Bolí to obzvláště v zimě. ( Výraz, že motor kope, vzniknul z této vlastnosti motorků. Pokud bylo ve válci více paliva, než bylo zdrávo, detonovalo toto palivo ještě než píst dosáhl vrcholu své dráhy ( horní úvrati = technicky řečeno ) a vrtula vás nepěkně sekla přes prsty ). Také si vzpomínám, že motor neskutečně řval. Pak jsem si k němu sehnal tlumič a to pak bylo o moc lepší.
Vrtule pro naše modely jsme používali různé. Stejně jako motory.
Pamatuji se, že Milan měl ke svému MK-čku originální vrtuli zelené barvy, z ruského plastu neznámého původu. Já jsem používal plastové vrtule české. Občas jsem zkusil vrtuli dřevěnou, ale ta byla dražší a nevydržela moje hrubší zacházení a smirkování o zem. A že ho z počátku nebylo málo.
Prvním Milanovým modelem na řízení rádiem byla celobalsová Citabria. Stavěl jí podle plánku Modelář. Dobově by měla být vřazena mezi upoutané modely, protože jí Milan stavěl někdy kolem podzimu 1980. První lety byly většinou zakončeny rozbitím modelu, tak jako u mojich letadel, ale opravit a znovu vyrazit nám vůbec nevadilo. Na obrázku je to poškození mírně vidět.
Milan k řízení použil jednokanál a tento typ modelu se mi tolik líbil, že jsem si ho poté postavil taky ...
Milanova Citabria :
- Typ : celobalsový model, hornoplošník
- Rozpětí : 1265 mm
- Profil : konstrukční, s balsovými žebry
- Pohon : detonační modelářský motor
- Obsah : 1,5 ccm .. MK-17 nebo MVVS 1,5D
- Zbarvení : červeno - modro - bílá ( Milanův model )
- Zbarvení : žlutá s černými doplňky ( můj model )
Moje Citabria je sice na fotkách mírně hezčí, proto že je novější, ale dlouho to tak nevydrželo. Abych to shrnul, Milanova Citabria nakonec uletěla do lesa. Sice jí našel, opravil, ale to už jsme oba stavěli jiné a nové stroje. Mojí Citabrii si nakonec také "vzalo modelářské nebe". Ale létala v době své slávy excelentně a mnohému mě naučila. Naučila mě hlavně to, že létání s modely spočívá v tom, aby modelář řídil model a né aby si model dělal co chce a " řídil " modeláře ha,ha...
Od " CIK-CAKU k PROPORCIONÁLU " ...
- Proporcionální ovládání umožňuje odečítat směr a velikost výchylky.
Dnes pro řízení křidélek, výškovky, plynu a směrovky.
- Neproporcionální, odečítají pouze směr nikoliv velikost výchylky.
Na příklad podvozek vysunut/zasunut, klapky, brzdy, odhoz atd.
Princip a obrázek výkonného mechanizmu je na obrázku níže. Jmenuje se servomechanizmus a proporcionálně ovládá kormidlo. Přesně kopíruje velikost a směr výchylky ovládací páčky na vysílači. Servomechanizmy .. lidově serva, se vyrábí v několika velikostech. Podle toho, na jak velké modely a na jak velké síly jsou potřeba.
1984 ...
V tomto období mého života jsem nastoupil do učení do oboru "mechanik leteckých přístrojů " do Uherského Hradiště na Moravu. Proč to zde zmiňuji? Protože jsem se na čtyři roky mírně odklonil od našeho " model týmu ".
V tu dobu jsem postavil svůj první větroň. 
Modrásek :
- Typ : celobalsový model větroně, křídlo na trupu.
- Rozpětí : zhruba 1400 mm
- Profil : konstrukční, s balsovými žebry, papírový potah
- Vzlet : pomocí vlečení, nebo gumicukem
- Obsah : Jedna lidská síla ( běžec ).
Byl podle ručně kresleného plánku, který jsme vytvořili s kamarádem a spolužákem Kamilem Malanem z Prostějova.
Pokud to někdy náhodou bude číst, tak ho tímto zdravím. Opět nemám fotografii, ale díky Milanovi je obrázek. Model byl celobalsový, s rozpětím 1200mm, s konstrukčním trupem a žebrovým křídlem. Obě poloviny křídla spojovala duralová stojina, která se zasouvala do překližkové kapsy.
Druhý, motorizovaný větroň, jsem koupil od jednoho staršího modeláře v Hradišti.
Atyp :
- Typ : celobalsový model, motorizovaný větroň
- Rozpětí : zhruba 1500 mm
- Profil : konstrukční, s balsovými žebry a " ušima "
- Pohon : detonační modelářský motor
- Obsah : 1,5 ccm .. MVVS
Vzal jsem ho vlakem domů a po mírném doladění jsem ho s klukama šel hned vyzkoušet. Jak podivně vypadal, tak ale perfektně létal ! Kdo by to do něho řekl. Název neměl, ale pojmenoval jsem si ho " ATYP " , asi trochu podle toho, že jeho konstrukce byla trošku atypická :-)
Rozpětí měl opět něco kolem 1200mm , motor jsem používal osvědčený MVVS 1,5D. Letoun měl uši na křídle, ovládán byl dvoukanálem. Směrovka a výškovka. Motor zhasl, až když mu došlo palivo.
Milan mezitím také nezahálel. Osvědčený upoutaný model Martin povýšil na druhou a napral do něho řízení RC soupravou. Atraktivní zbarvení je patrno z přiloženého obrázku.
Taky je ale z obrázku dobře vidět, že model má ovládanou pouze směrovku a výškovku, což nemohlo dobře dopadnout
Prostě zkušenosti a vývoj se nedá zastavit, ale chybám se při tom nevyhnete. Dnes již bych tuto konfiguraci do vzduchu nikdy neposlal. Myslím, že Milan taky ne. Další inovací tohoto typu byla snaha model trošku stabilizovat ve vzduchu. Jak ? Křídlo se dalo z typu dolnoplošník na vršek trupu a byl z toho " mírný hornoplošník " .Bohužel si to již nepamatuji, jak tyto typy létaly. Ale myslím, že pár letů jsme zvládli. Teď si matně vzpomínám, že jsme těm letadlům přezdívali KOMBATY. Chtěli jsme s nimi létat jako s upoutanými a trhat si stuhy. Krásné to byly sny...
