Strana 1).
Moto zážitky, výlety, fotky, videa, technika a jiné povídání.
26.4.2013
Můj první výlet na mé Kawasaki Z750S.
V pátek byl naplánován krátký výlet na chatu do Jizerek. Účastníci Tomáš, Jindra, Franta, Lukáš ( ten nás jel kousek vyprovodit a pak se vrátil domů ) a já. Počasí bylo obstojné až hezké. První fotka je zastávka na benzínce na zmrzlinu. Franta telefonuje a Tomáš se mnou pózujeme do objektivu. Fotí Jindra.
Moje nová " svítivá " helma ... abych tě lépe viděla. Je to Scorpionka, koupená ve firmě MAXRPM v Praze Holešovicích.
Odkaz : maXrpm
Večer jsme vyrazili do občerstvovny " Na věži " , dát si něco dobrého a trošku zalít a spláchnout prach z cest :-) Asi v deset večer se ve dveřích hospody objevil Martin. Už nevařili, tak si dal obložený talíř. Vydrželi jsme v hospodě však jen do půlnoci, protože druhý den personál čekal nápor turistů z pochodu a tak se chtěli trošku vyspat. Pokračovalo se tak na chatě. Postupně jsme odpadávali jeden po druhém do pelechů. Největší držák měl Franta s Martinem.
Ráno jsem udělal čaj a Franta mix polévku ( nudlová, česněčka a bramboračka ). Vzhled nevalný, vůně osobitá, ale chuť a teplota výborná. Všichni jsme si dali a po úklidu vyrazili na cestu.
Moje krasavice vedle chaty v ranním mlžném oparu ... a zašpiněná od srážek.
Franta pózuje u své Suzuki, vzadu pak KTM Tomáše a Kawasaki zelená je Jindry. Cestou domů bylo z počátku pěkně vlhko a mlha. Pak se to ale roztrhalo a jelo se parádně.
Fotka na samospoušť zhruba z poloviny cesty domů, zastávka na vyhlídce u rozhledny. Zleva doprava ... Jindra, já, Franta, Martin a Tomáš.
Ještě jedna fotka na celou rozhlednu. Dohlednost krásná, ale nahoru nikdo z nás nešel.
Dojeli jsme domů všichni v pohodě, tachák ukázal celkem asi 240km , takže u nás dobrý !
4.5.2013 Druhý ... sólo motovýlet.
Jelikož kluci vyrazili chytat rybky na rybník Popelov v Kardašově Řečici, vyrazil jsem za nimi...na motorce.
Trasu jsem naplánoval z Vinoře, přes Počernice, Ondřejov, Vlašim, Pelhřimov, Jindřichův Hradec a pak se nějak promotat do Kardašovky.
U Ondřejova jsem viděl hezký zámek, podložený mlhou, prostě scénka hodná fotografie. Než jsem ale vybalil foťák ze zadního kufru, panorámo bylo pryč. Tak fotku použiju alepoň pro nadpis.
Jelikož jsem jel docela brzy ráno, byla silnice ještě posmrkaná ranní rosou a tak jsem jel "kochačku". Tady je Kawinka s otevřeným kufrem při focení již zakrytého zámku mlhou. Při průjezdu mnoha vesnicemi jsem pozoroval lidi, jak jdou na nákupy do místních krámků, asi koupit něco k snídani, jiní čekali na zastávkách, prostě probouzející se život.
Cesta mi celkem utekla, na fotce je mašina již u rybníka. Podle stínů je poznat, že i počasí se umoudřilo. Cestou jsem chytil pár přepšek a tak jsem měl alespoň ideální šanci oschnout.
Tohle je to, proč jezdíme k rybníku. Pohodička, sranda, celkem pěkné úlovky. Jako tady na fotce Evžen s docela pěkným kapříkem.
Že si zachytali i mladší kluci je evidentní z této fotky. Tady konkrétně Evžik s rybou, vedle Fanda a Kuba.
Co si budeme nalhávat...rybaření není jen o rybách. Na grilíčku tak padlo masíčko, klobásky, pečený chleba a další nezdravé pamlsky. Všechno jsme to proto zlikvidovali snědením...
Mňam, mňam ... studená kuchyně je nastartovaná !
Na dnešní závěr přidám ještě tři fotky bez komentáře. Takové lehounce jakoby umělecké :-))
Tachometr po návratu domů ( cesta zpět přes Studenou, Počátky, Pelhřimov, D1 a Praha ) na hodnotě 580km.
18.5.2013 S Frantou a Davidem do Hořic na 300 zatáček Gustava Havla ...
Pátek odpoledne. Padám z práce ve tři hodiny a těším se na výlet, tentokrát do Hořic v podkrkonoší. Koná se tam totiž další, již 51. ročník motocyklových závodů ... 300 zatáček Gustava Havla.
Přijíždím domů, připravuji mašinu. Kde mám helmu ? Jó, nechal jsem jí na židli. Sakra, kde jsou klíčky k motorce ? ... a tak dále. Zná to asi každý motorkář. Nakonec jsem ale vyrazil. Společně s Frantou máme spicha u Dády. Opakuje se co u mě a David se asi třikrát pro něco vrací. Pak už ale všichni tři bereme za hefty a vyrážíme. V Počernicích na křižovatce je to trošku ucpaný, ale pak už cesta utíká v pohodě, teda až na to, když se Dádovi uvolní řemen na kufru a "bimcá" se mu ze sedla přesně u zadního kola. Už vidím katastrofický scénář, že se mu zamotá do kola a sekne s sebou. Tak na něj blíkám, mávám až nakonec zastaví. Vyřešil to uzel za karabinou. Před Hořicemi jsme trošku zmokli, ale bundou se to nedostalo.
První fotečka z náměstí v Hořicích. Moc hezká kašna a věž v pozadí.
Na druhé fotce zastavujeme v zatáčce nad ubytovnou a plánujeme co dál.
Plán hovoří jasně ... ubytovna, zaparkovat motorky, převléknout "do civilu" a vyrazit za poznáním Hořic a místních osvěžoven.
Na fotečce nahoře je čelní pohled na ubytovnu podniku Mileta, kde Franta vyřídil VIP nocleh na dva dny.
Vrátná nám dává klíčky od pokoje 47. Tabulka na dveřích ale hovoří jasně :-))) Vstup zakázán pro nás neplatí. Hlavní je, že jsou v místnosti tři postele, povlečení a teplo.
Vybalujeme naše zavazadla a první co Dáda zjistí je, že zapomněl doma boty na přezutí.
Vyřešil to tak po svém ... vzal si na sebe kožené kalhoty a motorkářské boty. Na rozdíl ode mě s Frantou alespoň vypadá jako motorkář !
Frantův pohled na přidělenou stravu v Dělnickém domě hovoří za vše. Při vstupu do restaurace říká, ty brďo, tady smrdí olej. Za chvilku se nám potvrdilo proč...
Dali jsem si totiž maso v bramboráku, ale netušili jsme, že bude celej "utopenej" v oleji. Ještě že mám vyndaný žlučník ... pomyslel jsem si. Jinak by mi ho to určitě urvalo !
Při pokračující noční procházce se Davidovi shrnula ponožka a měl odřený prstíček na noze. Franta je velký dobrák a tak mu na této fotce "zavazuje střevíček" , jako nějaké princezně.
Lesem, po tmě, ale s tušením jsme se ocitli na paloučku, kde byly stánky, hudba, pivko a málo lidí. Poseděli jsme, kecali a popíjeli. Asi po půlnoci jsme vyrazili na ubytovnu.
Jaké bylo naše překvapení, když jsem vzali za kliku ... a nic. ZAMČENO !!! Franto, co to je ? Nevím, říká Ferry , mělo být odemčeno. Zkus to ještě jednou. Nic. Prostě zamčeno. Bereme to jako zpestření výletu a nocujeme na lavičce.
Nevýhodu v oblečení, za kterou jsme se Davidovi smáli teď on proměnil ve výhodu. Já s Frantou měl totiž kraťasy. Trošku foukalo a zimička se pomaličku vkrádala do našich těl. Přece nebudu spát venku ! Obešel jsem ubytovnu a viděl jedno rozsvícené okno, pootevřené. Klep, klep je tam někdo ? Z postele vstal plešatý člověk a se slovy " NEIN .. Nemame " okon zavřel! Stál jsem tam jak puk. Sakra, je to němec. Nedalo mi to ! Vybalil jsem svojí němčinu a klepu znovu. Fakt jsem nechtěl spát venku.
Klep, klep ... HILFE BITE. SPRECHEN SIE DEUTSCH ? ... JA .... No a já na to ... ICH SPRECHE KEIN DEUTCH ! ... Asi takto, klep-klep prosím pomoc, mluvíte německy? ano, ale já ne!
S angličtinou to již bylo lepší. Nakonec pochopil o co mi jde a objevil se stín za prosklenými vstupními dveřmi a říká, máte klíč ? Po chvilce zjišťujeme, že ani on klíče nemá. Nedostanou se tedy ani ven a my hlevně ani dovnitř. Po chvilce bezvýznamného rozhovoru odchází spát. My ne !!
Spása se objevila asi za půl hodiny, ve formě hezké slečny a hlavně jejích dvou kámošů motorkářů ( podle akcentu asi z Moravy ). Jeden z nich obešel ubytovnu zezadu a podařilo se mu otevřít zadní dveře. Za to mu tato posílám velké díky !! Dostal nás totiž na pokoj a tím pádem i do postele.
SOBOTA ...
David bez bot odmítá opustit potel a telefonuje ženě, jestli by byla tak hodná, udělala si výlet autem do Hořic a přivezla mu boty :-))) Ona souhlasí. No a my s Frantou vyrážíme na snídani do města. Začali tréninky stopětadvacítek a tak se usazujeme na zahrádce hospody od kud je vidět na dráhu. Vybalujeme "plastovou snídani" a dáváme se do jídla. V tom se u stolu objevuje číšník a se slovy "dáte si něco" nás trochu překvapuje. Plný stůl jídla a prej jestli si něco dáme :-))) ... dávám si teda kafe :-)))
Dáda již má své boty a vyráží s námi okolo trati, na místa, kde je dobrý výhled. Počasí se začíná umoudřovat a po prvních kolech začíná i tať osychat. Taky se tak začíná zvyšovat rychlost závodníků.
Zkusil jsem také něco natočit foťákem ( přepněte kvalitu na 720HD ) :
Video je v zatáčce nad ubytovnou, kde motorky přecházeli z levé zatáčky do pravé. Někdy byla v té pravé trošku tlačenice.
Pak jsem se přesunuli do depa závodních strojů, zaplatili vstupenku a šmejdili mezi stánky, kde mechanici a jezdci ladili svoje stroje.
Na této fotce se mi podařilo zachytit závodníka s číslem 36, který je jeden z nejznámějších. Je to mistr Michael Pearson z Ballygovan z Anglie. Jezdí na mašině BMW-1000.
Moc hezký design motorek s číslem 77.
Z depa jsme se přesunuli na cílovou rovinku, kde byl celkem dobrý výhled a motorky to tam prali pod plným plynem.
Na fotce zleva : Franta, David a já...
Fotka z příjezdu do cílové rovinky...
Další náš přesun pak byl do města, kde se silnice svažuje dlouhou rovinkou do ostré pravé zatáčky. Motorky zpočátku akcelerují, ale svah a ostrá pravá nutí závodníky brzdit a podřazovat.
Poslední fotkou se loučím s hořickým závodním okruhem, myslím že vkusně a to průjezdem závodníka cílovou rovinkou.
Příští rok tedy na viděnou opět v Hořicích ... tentokrát na 52. ročníku memoriálu Gustava Havla.
